Po úraze
Můj život se radikálně změnil 28.června 1990,kdy jsem se rozběhl na tramvaj a nevšiml si jedoucího auta,které do mne narazilo a já přitom utrpěl poranění míchy krční páteře v oblasti C4-C5.Přiznám,že z průběhu havárky si nepamatuji vůbec nic.Střídavě jsem přicházel k sobě a omdlíval,abych se více probral až v nemocnici na Karlově náměstí.
Ze začátku mi vůbec nedošlo,že mi následkem poranění míchy ochrnuli ruce i nohy .Spíš mi vadilo,že mne ostříhali do hola a,že nemohu na zábavu,kterou jsem měl na ten den domluvenou,ale postupem času si člověk uvědomí co se stalo a začnou ho přepadat různé myšlenky a to i na sebevraždu!Podle mého názoru to napadne každého člověka,který ochrne,neboť ochrnutí je to radikální změna,že se s tím ze začátku vyrovná opravdu jen málokdo.
U mne tomu nebylo jinak a dokonce jsem začal uvažovat jak vše ukončit .Jenže když jen ležíte a nepohnete ani hlavou,tak se můžete těžko zabít.Podřezat,utopit,otrávit,oběsit,zastřelit to prostě nejde.Umřít hlady také ne,máte kapačky,a mě to najednou přišlo hrozně k smíchu a od té doby už mne to nikdy nenapadlo.
Co bylo dál?Rehabilitace v Kladrubech,pobyt v Léčebně dlouhodobě nemocných a nakonec přesun do Hrabyně u Opavy,ale to už je jiná kapitola.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář